týpkovo

můj kousek internetu pro vás

Den 5.: Jižněji to v USA už nejde

Úterý 11. září 2012: Florida je mezi Čechy samozřejmě dobře známým pojmem. O skupině ostrovů zvaných Florida Keys, který tvořej tomuto státu ocásek, se u nás ale zas tak nemluví. Podle průvodce to ale má být jedno z nejhezčích míst na Floridě, navíc s nejkrásnějším západem slunce (podle některých v celých Státech). A u toho přece nesmíme my dva romantici chybět, no ni?

Noc na Shellce na jednom z Keys byla hodně drsná. Neodvažuju si odhadovat teplotu vzduchu, každopádně byla hodně vysoká a ráno jsme se probudili durch propocený. Ne, tohle nebyl dobrý nápad, bohužel jsme ale neměli vlastně jinou možnost, pokud bychom bývali nechtěli vypláznout kolem stovky $$$ za noc. A to se nám nechtělo, a tak jsme sice spali zadarmo, ale daní za to bylo rozlámaný tělo, propocený oblečení a únava. Slíbili jsme si, že další noc strávíme někde v posteli. Už jsme si to zasloužili.

Dopoledne nás čekalo ještě několik desítek kilometrů do našeho cíle, nejjižnější ostrov zvaný Key West. Strojvedoucí byla Evča, já trasu opět prospal. A to mě bude ještě dlouho mrzet, jelikož cestou určitě bylo na co koukat. Bohužel, spánkový deficit ještě z práce se skloubil s nevyspánim na cestách a vzniklo z toho to, že si dost často prohlížím víčka zevnitř.

První naše kroky na Key Westu vedly do turistických informací, kde nám nabídli samozřejmě spoustu placených atrakcí. I když jsme to neměli v plánu, nakonec jsme se rozhodli pro cestu lodí se skleněným dnem na korálový útesy. Vyplázli jsme za to skoro stovku, ale podobných zážitků asi moc mít nebudem, a tak jsme se shodli, že by to mohly být dobře utracený peníze.


Exotika jak z katalogu cestovní kanceláře :-)

Nasáklý potem jsme chtěli strávit čas do vyplutí nějakou koupačkou a následnou sprchou. Jak jsme ale záhy zjistili, Keys nejsou zrovna destinace vhodná na válení na pláži. Těch je tu vážně pomálu. Nakonec jsme se přemístili asi dvacet kilometrů od Westu. Tady nám teplej lovec komárů poradil místo, který zdejší teenageři využívají k trávení volnýho času – na zapadlý břeh řeky, kde se skáče do vody z mostu, pije pivo, hraje hudba a kouří tráva. Nám to ale bylo jedno, chtěli jsme se zchladit, a tak jsme se mezi tu omladinu vetřeli. Voda byla příjemně teplá a čistá, strávili jsme tu tak příjemnou půlhodinku. Následoval přesun zpátky na West.


Party place pro místní teenagery. Pro nás místo osvěžujícího svlažení.

Před vyplutím ještě nezbytná zmrzlina na schlazení a pak už jsme zvedali kotvy. Měli jsme štěstí na poměrně malou skupinu, takže bylo vždycky kam sednout a u skleněnýho dna jsme se moc netlačili. Pluli jsme asi půl hodiny, než jsme se dostali na místo, kde bylo na co koukat. Dostali jsme výklad od sympatický slečny, pokochali se podmořskym světem a po chvíli zas otočili příď směrem k přístavu.


Jedna z nemnoha společných fotek.

Kousek před ním jsme zastavili, abychom si mohli vychutnat ten slavnej západ slunce. Musím říct, že na Cape Codu jsem viděl barevnější a úžasnější. Bylo to daný asi hlavně tím, že bylo dost mraků. Stejně to ale mělo svoji atmosféru. A jelikož je prý tradicí za zapadající slunce koukat se šampaňskym v ruce, dostali jsme ho i my. Ještě aby ne, když jsme si za odpolední plavbu připlatili 5 dolarů oproti těm dřívějším.


Tak takhle to, děti, chodí na lodičce se skleněným dnem.

Celkově jsem od tý plavby očekával víc barev – jak pod hladinou oceánu, tak při západu slunce. I tak to bylo ale příjemně strávený odpoledne.


Fotografové občas dokážou scénu zachytit líp, než skutečně vypadala. I mně se to občas podaří, i když jen náhodou :-)

Po připlutí jsme ještě prošli nábřeží, kde několik pouličních „umělců“, předvádělo svůj um, a pak jsme rychle vydali (přes několik keší) k autu, jelikož nás čekalo ještě asi 150 kilometrů.

Jak už jsem zmínil dřív, slíbili jsme si totiž, že tuhle noc strávíme někde v posteli, jelikož jsme z auta byli už dost rozlámaný. A tak se stalo. Po půlnoci jsme (trochu se štěstím, jelikož už jsem za volantem mlel z posledního) dorazili do motelu ve městě Florida City. Ten jsme našli v jedný z knížek se slevovýma kuponama na hotely, který tu v USA dost frčej. Vzbudili jsme Inda, který tam tomu šéfoval, vyplázli peníze a skočili po hlavě do postele. Potřebovali jsme to jako sůl.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *