týpkovo

můj kousek internetu pro vás

Den 6.: Na skok ve městě bohatých a slavných

Středa 12. září 2012: Projet Floridu a nezastavit se aspoň na chvíli v Miami, to by byl asi hřích. A jelikož jsme nechtěli zhřešit, nastavili jsme jako další cíl na našem TomTomu tohle město, který každý zná z filmů, ale málokdo se tam podívá. Zpočátku se mi tam moc nechtělo, nakonec se mi ale nechtělo pryč.

Už dlouho se mi nestalo, že bych byl tolik vděčnej za obyčejnou postel. Probuzení v motelu na okraji Florida City bylo rozhodně pohodlnější, než ospalý ranní mžourání ze zamlženýho okýnka auta. Hned si člověk připadal svěží a nastartovanej do dalšího dne. Bohužel nebyl čas na to skočit do bazénu, a tak jsme jen snědli pozdní snídani a vydali se zas na silnici.

Naším cílem bylo Miami Beach. Vůbec jsme nevěděli, kam konkrétně dojedeme, chtěli jsme se jen podívat na pláž a zas jet dál. Nevím, jak Evča, ale já jsem z toho města měl takovej podivnej respekt. Je známo, že to není destinace pro chudé, a nám zrovna stodolarovky z kapsy nekoukaj. V takovym prostředí si většinou nepřipadám moc dobře.


Jednou tu budem mít chatu ;-)

Zaparkovali jsme někde mezi vilama báječných a bohatých a vydali se směr pláž. To město mě k mýmu překvapení docela okouzlilo. Zajímavá architektura, čisto, palmy, úžasný scenérie s mrakodrapama nad mořem. Hlavní WOW! jsem ale udělal až po příchodu na pláž. Čistej bílej písek a modrej oceán, atmosféra jak z filmů s Mičem Bjůkenenem. Nečekal jsem, že mě to tak vezme, jsem spíš na klidný a opuštěný středomořský zátoky, ale tohle místo na mě prostě udělalo dojem. A myslím, že Evča to měla stejně.


Chybí už jen ten Hasselhoff :-)

Bohužel, čas nás tlačil, a tak jsem se spíš jen tak symbolicky smočil ve vlnách a pak jsme zas zapadli mezi mrakodrapy.


Tomu říkám moderní architektura

Poprvé jsme ochutnali pravej emérickej Mekáč, pokoukali po obchodech, kde cenovky na zboží dávaly jasně najevo „nejsem pro tebe“ a poklidným tempem došli zpátky k autu. Nechtělo se mi odsud. Budem muset dlouho plnit prasátka, ale až je naplníme, vydáme se sem znovu a tentokrát ne jen na otočku.


Chudinská čtvrť :-)

Další den byl v plánu vodní park v Orlandu. Prolistovali jsme tedy znova knížečky se slevovýma kuponama na ubytování a našli za docela pěknou cenu hotel od parku vzdálený co by kamenem dohodil. A jelikož jsme chtěli někde zakotvit na dýl než přes noc, na recepci jsme zahlásili „two nights, please“.


Budky se slevovýma kuponama tu najdete na každým rohu, tady z nich udělali přímo malou vesnici

Natahání kufrů z auta na pokoj bylo jako stěhování se do novýho domova. Konečně jsme měli před sebou dvě noci v jednom hotelu a tím pádem trochu klidnější, nerozježděný zítřek. Neuvěřitelný to luxus…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *